červenec 2017

Letní číslo anarchistické revue Existence se věnuje tématu, které je podle nás neoprávněně opomíjené, jako kdybychom si už nechali vnutit jeho nevhodnost, utvrzovanou „zdravým rozumem“ a „nutností být realisty“. Jenže oba pojmy jsou pouhé konstrukty poplatné své době a vládnoucí ideologii. Téma jsme nazvali „potřebujeme utopie“ a chceme jím poukázat na neoddiskutovatelnou důležitost představivosti v procesu odporu proti autoritě a v boji za lepší společnost.

Anarchistům se spílá do snílků a utopistů. Nejde však o nic, za co bychom se měli stydět. Ve skutečnosti je to naše přednost, kterou si nesmíme nechat za žádných okolností vzít. Bude nutná vždy a všude, a to i v případě, že bychom dosáhli takových poměrů, o nichž dnes sníme. Nikdy totiž není nic uzavřeno a je stále co zlepšovat a kam směřovat.

Utopie jako literární žánr se datuje od slavného stejnojmenného díla anglického humanisty Thomase Moora. Jde o literární tendenci vykreslující imaginární společenská zřízení nejprve v jiných koutech, později v jiných časech světa. Velká část prací, které se do této škatulky dají zařadit, ale konstruuje pevně daný a neměnný řád, často řízený nějakou osvícenou autoritou. Nás ovšem zajímají spíš ony utopie, pro něž je charakteristická svoboda, otevřenost a nenucená práce. V našem hlavním tématu tedy sledujeme především linii antiautoritářské utopie a snažíme se vysvětlit, proč je pro nás tak důležitá, co by neměla opomíjet a jakou cestou by se měla ubírat. Krátce se zamýšlíme i nad smyslem dystopií, které varují před různými formami totality, a antiutopií, které nás přesvědčují, že lepší svět prostě není možný, ať už by měl ten současný jakékoli mouchy.

Antiutopie dokreslují naši přítomnost, která je více než čímkoli jiným charakterizována neoliberální hegemonií, jež se řídí thatcherovským heslem „There is no alternative“. Pod tímto heslem neoliberalismus zabíjí sny, nabízí místo nich konzumní náhražky a vyhlašuje konec dějin. Proto je důležité zpod dlažby vydolovat hesla pařížské revolty roku 1968, která hlásala „Všechnu moc imaginaci“ a volala: „Buďme realisté, žádejme nemožné.“ Naše představy a na nich stojící činy totiž mají tu zázračnou moc posouvat hranice možného. Utopie minulosti jsou realitou dneška. Vládnoucí ideologové si toho jsou vědomi, a aby eliminovali účinný odpor, musí společnost atomizovat a zbavit sociální představivosti.

Anarchisté nemají ve zvyku konstruovat detailní plány budoucí společnosti. Naším základem jsou principy svobody a rovnosti. Od těch se odvíjí rozmanité organizační postupy, struktury a přístupy. Utopie je pro nás především pokusem formulovat kolektivní aspirace a touhy, a stejně jako u klasiků žánru prostředkem kritiky stávajícího útlaku a nerovností. Je třeba držet se těchto principů, diskutovat o nich a rozšiřovat prostor svobody. Jejich aplikace umožňuje mnoho cest, lpěním na jediné bychom se nijak nelišili od našich ideových odpůrců.

Rozhodli jsme se rozebrat tři literární a teoretické práce, které mohou posloužit jako výchozí bod k dalším představám, diskusím a projekcím vlastních. Nejprve se zabýváme knihou Novinky z Utopie (1890) od Williama Morrise, jeho pojetím osvobozené práce, vlivy, které na něj působily, a zároveň čím ovlivnil ty, kteří přišli po něm. Pak se přenášíme do Latinské Ameriky, kde ve víru argentinského anarchistického hnutí vydal Pierre Quiroule v roce 1914 svou utopickou práci Americké město anarchistů. Novější pohled na utopické myšlení pak přináší přiblížení knihy Utopistika (1998) od sociologa Immanuela Wallersteina. Ten na základě předchozího vývoje odhaduje, jaké jsou možnosti do budoucna. Téma doplňuje hledání utopického žánru v antické kultuře a několik postřehů z díla známého anarchisty, který se rád opíral o vědu, Petra Kropotkina.

Za jednu utopii se mimo jiné bojuje nedaleko evropského prostoru. Kurdské milice, které na místě podporuje i skupina anarchistických „interbrigadistů“, srdnatě čelí Islámskému státu a nepřátelství státu tureckého. Zároveň se na územích, která se nacházejí pod jejich ochranou, realizují myšlenky demokratického konfederalismu. O jeho základech se dočtete ve starším rozhovoru (2011), který vedla Janet Biehlová s kurdským ekologem a sociálním aktivistou Ercanem Aybogou.

A co dalšího? Historii anarchistického hnutí připomíná důkladný popis mezinárodního sjezdu anarchistů, který se odehrál v Amsterdamu v roce 1907 a účastnili se ho i dva zástupci z Čech, Karel Vohryzek a Ladislav Knotek. Teoretický text Vadima Damiera se zabývá vztahem anarchismu a nacionalismu. A rozhovor s Mikolou Dziadokem přibližuje anarchistické hnutí, represe a odpor v Bělorusku. Na rozhovor navazuje úryvek z jeho knihy Paralelní svět v barvě líčící trestání samotkou v běloruských věznicích.

Tři recenze seznamují s feministickým časopisem Drzost, novým číslem anarchistického časopisu A-kontra a knihou Davida Graebera Utopie pravidel. A samozřejmě nechybí texty posledních tří čísel nástěnných novin A3, zpravodaj Anarchistické federace a přehled akcí místního antiautoritářského hnutí za poslední tři měsíce, kterému dominuje report z letošního Prvního máje, popis akcí na podporu squatingu či ohlédnutí za pátým ročníkem Anarchistického knižního festivalu.

44 stran A4, doporučený příspěvek na pokrytí nákladů 45 Kč | PDF ke stažení | EPUB ke stažení | MOBI ke stažení