Duben 2016

Rok 2015 v Česku by se dal charakterizovat vzedmutou vlnou strachu a nenávisti, a to zejména vůči lidem, kteří prchají před válkami a bídou. Navzdory faktu, že právě Česka se tento problém nijak zvlášť netýká. Podobná situace je pozorovatelná ve všech středoevropských zemích bývalého východního bloku, včetně východní části Německa, které dalo Evropě nové fašizující hnutí Pegida. Mnohé negativní projevy ve společnosti přímo vyzývají k paralelám s Evropou 30. let a obdobím nástupu fašistických režimů. Proto jsme zvolili jako téma tohoto čísla Existence „fašizaci“.

Klademe si otázky, do jaké míry je vhodné mluvit o fašismu, jak moc se společenská situace proměňuje, jaké jsou příčiny a nástroje xenofobů, kterým se v médiích a v ulicích dostává sluchu, a proč nemalá část společnosti tak snadno propadá jejich nenávistné a zpravidla lživé rétorice. A měla by se tváří v tvář současnému dění nějak proměnit podoba antifašistických aktivit? Odpovědi hledáme mimo jiné v rozhovoru se členem Antifašistické akce, která si letos připomíná 20 let své existence.

V úvodním textu k tématu rozebíráme tendence, které nás opravňují mluvit o fašizaci, i když jsme si vědomi problému nesnadné definice pojmu fašismu vzhledem k jeho různým obměnám a proměnám v jednotlivých národních prostředích. Pro orientaci, zda nějaká společnost vykazuje fašistické tendence, nám připadal velmi trefný přehled čtrnácti charakteristik, které v roce 1995 zpracoval letos zesnulý sémiolog a spisovatel Umberto Eco: lze-li ve společnosti pozorovat zhruba polovinu z nich, je namístě začít mluvit o novém nástupu fašismu.

Peter Gelderloos odpovídá na otázku, čím je fašismus užitečný současnému režimu. Konstatuje, že téměř ve všech případech mají sklon tvořit členskou základnu fašistických hnutí nemajetní příslušníci privilegovaných společenských skupin, i když fašismus lze nahlížet i jako elitní fenomén. Rozebírá, proč jsou ideje fašismu prázdné, komu je to celé vlastně ku prospěchu a proč je důležité bojovat jak proti fašismu, tak proti kapitalismu.

Další z tematických textů, „Sadomasochismus Konvičky a jeho podporovatelů“, odsunuje pojem fašismu do pozadí a přistupuje k projevům českých xenofobů z pohledu schizoanalýzy a kritické teorie. Nebezpečí se podle něj skrývá spíše v posouvání hranic veřejného diskurzu než v tragikomických postavách, které jsou v současnosti nejvýraznějšími reprezentanty české xenofobie.

Připomínáme také, jak nad fašismem rozmýšlel v roce 1936 George Orwell, který nabádal ke snaze pochopit ho a jako lék na něj nabízel socialistickou alternativu, která však nesmí být směšnou a nefunkční karikaturou bez schopnosti oslovit široké masy neprivilegovaných. A nakonec představujeme Eugèna Lantiho a jeho snahy, jak se vzepřít nacionalismu, mj. prostřednictvím univerzálního jazyka, esperanta. Jeho vlastní postoje zde doplňují citáty anarchistických teoretiků k otázce vlastenectví.

Co se týče aktivit českého antiautoritářského hnutí, přinášíme zejména informace o široké škále akcí na podporu autonomního sociálního centra Klinika, na které zaútočili neonacisté a posléze úředníci a lokální politici. Klinika tak již není jen budova a kolektiv, který byl výpovědí smlouvy o výpůjčce přinucen vrátit se ke svým squaterským kořenům. Jde už o celospolečenský zápas o hodnoty solidarity, dobrovolnosti, nezištnosti a racionality ve vztahu ke zcela asociálnímu vymáhání zákonnosti. Klinika se stala oknem do jiného světa a je nemálo těch, kteří by to okno chtěli neprodyšně zabednit. Za zmínku stojí také rozsáhlý report z demonstrace proti „Pevnosti Evropa“, která se konala 6. února a mnohé vypovídala o snahách a praxi (nejen) českých rasistů a o možnostech jejich přímých odpůrců.

Ze zahraničí zavítáme do Izraele a Rojavy. O tom, jaké apartheidní systém aplikuje právo na lidi druhé kategorie, hovoří palestinský obhájce lidských práv Rafat Sub Laban z organizace Addameer. K dění v Rojavě se pak vyjadřují ve dvou rozhovorech Janet Biehlová, bývalá spolupracovnice známého anarchistického teoretika Murraye Bookchina, a španělský anarchista, který se začlenil do jednotek YPG, s nimiž bojoval proti Islámskému státu.

Delší teoretický text od Vadima Damiera se zabývá myšlenkami Petra A. Kropotkina a mnohé jeho závěry oceňuje coby velmi přínosné i pro současnost a její protestní hnutí. Jak je aplikovat a promýšlet vzhledem k potřebám dneška, to ovšem zůstává na nás. Článek „Bez patriarchátu“ seznamuje s feminismem uvnitř islámu. I když je většině anarchistů náboženství dalším ze zdrojů nepřirozených autorit, při respektu k jiným kulturám jistě není od věci přiblížit si specifika emancipačních tendencí tohoto druhu.

40 stran A4, 40 Kč | PDF ke stažení