Červenec 2015
Pro anarchistické hnutí v Česku je současná vlna policejní represe důležitým tématem. Při operaci Fénix bylo zatčeno několik aktivistů a ukazuje se, že při jejich obvinění hráli významnou roli policejní provokatéři, kteří se mezi ně infiltrovali. Rubrika Anarchistického černého kříže to komentuje s několika apely dovnitř hnutí a připomíná jiný případ z minulosti, kdy byl na konci roku 1992 falešně obviněn z atentátu na předsedu komunistů jeden z redaktorů anarchistického časopisu A-kontra. Represe ale hlavním tématem není. To je naopak optimistické. Do našeho hledáčku se tentokrát dostaly úspěchy, a to jak anarchistického hnutí, tak i mnohem širších tendencí ve společnosti, které do jisté míry můžeme označit za antiautoritářské.
Téma úspěchů se odráží od eseje Davida Graebera „Šok z vítězství“, jejíž zkrácenou verzi zveřejňujeme. Graeber v ní problematizuje skutečnost, že anarchisté si často neumějí přiznat úspěchy. A své úvahy demonstruje na dvou příkladech: na protijaderném hnutí v USA na sklonku 70. let a hnutí za globální spravedlnost z přelomu milénia. Tuto esej následně reflektuje recenze knihy Revoluce naopak, kterou u nás loni vydalo nakladatelství Broken Books. V recenzi z pera redaktora čtrnáctideníku A2 je Graeberův postoj komentován coby jistá forma psychoterapie – optimistický pohled na vlastní konání jako prevence vyhoření a zklamání z výsledků vlastních snah, které nevedly k odstranění kapitalistických vztahů ve společnosti. Další navazující text vychází z politiky Anarchistické federace a zabývá se strukturou anarchistických cílů a aktivitou jako projektem. Jeho ústředním sdělením je, že pokud chceme být úspěšní, musíme si stanovit cíle, podle nichž by se dal úspěch poměřovat, a navíc by naše aktivity měly být efektivně strukturované a zapadat do kontextu ostatních bojů. Tento metodický text nepřímo navazuje také na úvodní článek k tématu, který kritizuje mentalitu zásadového outsidera, na druhou stranu problematizuje přehnaný optimismus, nabádá k hledání cest proti vyhoření, zdůrazňuje potřebu prefigurativní politiky a apeluje na zodpovědný přístup.
I časopis A-kontra se podobným tématem zabýval před devíti lety a v této souvislosti se ohlížíme také za většími či menšími úspěchy anarchistického hnutí v Česku od jeho obnovení v roce 1989, a to zejména v oblastech squatingu a autonomních prostor, antimilitarismu, antifašismu, projevů solidarity, boje proti ekonomické globalizaci či za práva zvířat apod. Tento přehled pak rozvíjí komentář k půlročnímu boji za pražské autonomní sociální centrum Klinika od jednoho z členů kolektivu centra a rozhovor se členem Antifašistické akce o úspěšných a rozmanitých aktivitách na poli boje proti rasismu a neonacismu. Další pohled na úspěchy zprostředkovává text Colina Warda „Tiché revoluce“, jenž reflektuje pozitivní změny ve společenském myšlení v průběhu 20. století, které vzešly z prostředí pokrokových radikálních hnutí.
Dále přinášíme velmi zajímavý rozhovor s ruským anarchistou Iljou Falkovským, jenž je autorem knihy Neviditelné vraždy, vydané Antifašistickou akcí a Nakladatelstvím AF. V překladu rozhovoru s ruským anarchosyndikalistou se vracíme k dění na Ukrajině a anarchistické tradici v této zemi. Rubrika věnovaná osobnostem hnutí popisuje osud Giuseppe Pinelliho, zavražděného během výslechu italskou policií v roce 1969, a formou rozhovoru se představuje kolektiv Food not Bombs z Karlových Varů.
Přehledu aktivit domácího antiautoritářského hnutí dominují akce na podporu squatingu a stíhaných anarchistů, Anarchistický festival knihy, protest proti dohodě TTIP, anarchistický 1. máj a blokáda pochodu neonacistů Brnem. Standardně nechybí texty z posledních tří čísel nástěnných novin A3 a recenze na antiautoritářské publikace a ziny, včetně rozsáhlé recenze Maxe Ščura analyzující knihu Bůh a stát od Michaila Bakunina.
40 stran A4, 40 Kč | PDF ke stažení