Říjen 2015
Toto číslo anarchistické revue Existence reaguje na vlnu represí vůči anarchistům a anarchistkám v Česku. Policejní akce nazvaná svými strůjci „Fénix“ byla teatrálně spuštěna razií na konci dubna. V médiích se tehdy mluvilo div ne o rozprášení sítě teroristů. Záhy se ukázalo, že celá kauza má podstatné díry a že tomu všemu předcházelo skoro roční působení dvou policejních agentů provokatérů v anarchopacifistické skupině VAP. Právě její členy se agenti snažili zatáhnout do akce, která spočívala v hození zápalné lahve na vlak s vojenskou technikou. K ničemu takovému sice nedošlo, ale i tak to policii stačilo k vykonstruování případu, zatčení několika anarchistů a jejich držení ve vazbě.
Represe proti radikální opozici není ničím novým, stejně jako nasazování agentů provokatérů, které známe z dřívějších režimů. Pro novodobé anarchistické hnutí v Česku však jde zatím asi o nejrozsáhlejší vykonstruovanou kauzu, které kdy muselo čelit. Při bližším pohledu je evidentní, že se česká politická policie nechává inspirovat nejen v minulosti, ale také v zahraničí. Z toho důvodu přinášíme pohled na policejní metody ve Spojených státech a ve Velké Británii. Britští tajní agenti neváhali navazovat sexuální kontakty s aktivistkami a mít s nimi i děti, stejně jako lhát pod přísahou atd. V USA zas FBI neváhá nabádat mladé nezkušené lidi k různým činům, aby je mohla následně stíhat a pomocí toho diskreditovat a marginalizovat celé hnutí. Podíváme se ale i do Francie, kde se po několika letech rozpadá policií pracně konstruovaný případ tzv. tarnacké skupiny, anarchistů původně obviněných z teroristických útoků na vysokorychlostní železnici TGV.
Pohled do minulosti policejní praxe přináší příběh Dmitrije Borgova, kterého v roce 1911 zřejmě využily represivní složky při likvidaci nepohodlného politika, ministerského předsedy Petra Stolypina. Následuje vtipné vyprávění datované jen o pár let dříve, v němž spisovatel a tehdy aktivní anarchista Jaroslav Hašek popisuje odhalení policejního agenta Alexandra Maška. Přetiskujeme i poučení dřívějších opozičních aktivistů. Je až překvapivé, do jaké míry jsou platná i v dnešní době. To starší je z pera Victora Serge a vychází ze zkušeností s carskou policií. Další pochází od českých disidentů z dob normalizace a jasně vypovídá o tom, že nástupci tehdejší StB měli na co navazovat. V teoretické rovině se pak kontextem represí zabývá „Represivní tolerance“, text Herberta Marcuseho z 60. let.
I některé další texty v tomto čísle mají vztah k tématu represe, kupříkladu reportáže z akcí proti „Fénixu“ a na podporu vězněných kamarádů, jejich dopisy z vězení (v rubrice VAP „Vidíme to jinak“), kauza Ilji Romanova, anarchisty odsouzeného nyní v Rusku k deseti letům žaláře, nebo článek Igora Oliněviče „Gulagy 21. století“ o jeho zkušenostech z běloruských věznic.
Dále v Existenci najdete reflexi vývoje Anarchistické federace v uplynulých pěti letech, a to s ohledem na body anarchistické politiky, které si vytyčila. Nechybí recenze, texty posledních tří čísel nástěnných novin A3 či reportáže z akcí na podporu uprchlíků a proti projevům xenofobie, které se žel v Česku stávají normou.
Berme v potaz, že represe doprovází každé svobodomyslné hnutí. A je na nás, abychom se jí nenechali zlomit, ale naopak se jí dokázali vzepřít.
40 stran A4, 40 Kč | PDF ke stažení