Podzim 2014

Toto číslo s lehce upravenou změnou typografie naznačuje, že časopis je na cestě i k významnějším proměnám – a v úvodním textu v rubrice Hovorna vysvětlují členové nového redakčního kolektivu, jak a proč se napříště ujmou své práce. Vyplývá z něj, že všechno bude i nebude jinak, v každém případě je však jasné, že čtenáři mají být od devátého čísla na co zvědaví.

A co najdeme v posledním „tradičním“ čísle? Pokud bychom se v něm snažili objevit motivickou spojnici, uspějeme, protože i tentokrát (trochu mimoděk) vznikla díky příspěvkům, které se v redakci sešly, a dotýká se elementární potřeby lidského života – jídla. Vedle radosti z naplňování této potřeby v textu Furt tavav / Pořád vařím (rubrika Od nás) nebo jejího sdílení s druhými lidmi (Food not Bombs ve stejné rubrice; povídka Vojtěcha Rakouse Žebraví židé v rubrice Čítanka) přinášejí pozoruhodné ztvárnění příčin i důsledků hladu vzpomínky ostravského horníka na sto let starý svět (Furt se spominaly nove a nove historyje), povídka Jaroslava Haška Nový pan ministr orby, stejně jako futuristická báseň Trubte, křičte, noste! Velemíra Chlebnikova (všechny v rubrice Čítanka). A vše se s jakousi krutou samozřejmostí vrací i dnes – stejně nedůstojný život kvůli hladu, stejný vztek a odhodlání to změnit, jak vyplývá z rozhovoru s bosenskou dívkou Lo (Přišel čas v rubrice Rozhovor), ale třeba i z vyprávění americké anarchistky a squaterky Laury (Deník anarchistky v rubrice Čítanka). Vedle toho v čísle nechybí pokračování skvělého cyklu o libertinské výchově (Libertinská výchova nemluvňat v rubrice Černo-červená škola), další díl originálního komiksu s Hrochem Buřičem, životem prověřené Vyprávění kikamského dědečka z Tanzánie (rubrika Čítanka), životem naopak zkomplikované poznávání reality v příspěvku Kalhoty (rubrika Školka) nebo třeba odzbrojující insitní poezie v podobě písňových textů věhlasné královédvorské kapely TASS v rubrice Muzika.

40 stran A4