Je jaro roku 2025. A pokud někdo věřil, že vývoj věcí jde vždy kupředu a má tendenci se zlepšovat, dost možná z takové nepodložené teorie právě v posledních měsících vystřízlivěl. Prohlubující se klimatická krize, genocida v Gaze, turecké útoky na kurdské oblasti, pokračující ruská snaha okupovat Ukrajinu, druhý nástup Trumpa do prezidentského úřadu… To vše nějakým způsobem přepisuje geografii. Geografii, která je postavena na oficiálním dogmatu, že každé místo musí přináležet nějakému státu, nejsou přípustná bezstátní území, nejasné hranice, oblasti bez kontroly. Impéria si činí nové územní nároky. Některá postupují postaru silou, korupcí či manipulací. Trump to chce zas zkusit cestou komodifikace – prostě si nárokované území odkoupit. Navíc se jal přepisovat geografická označení a trestat ty, kdo je nebudou používat.
Snaha pochopit, jak a proč jsou přepisovány mapy, je jen jedním z důvodů, proč jsme se rozhodlx v Existenci zaměřit na geografii. Zároveň se snažíme nastínit, jak etatistická politická kartografie výraznou měrou ovlivňuje vnímání světa a omezuje sociální imaginaci, ignoruje anarchická a anarchistická místa v prostoru a čase a nepřipouští alternativy. Ukazujeme, jak tragicky formovala geopolitika 20. století mentální nastavení nemalé části západní levice, která žije v zajetí bipolárního vidění světa a antiamerikanismu, jenž přehlíží vliv ostatních imperiálních mocností. Není tedy překvapením, že spolu s dalšími voláme po radikální dekolonizaci map, kritické ortografii a alternativních geografiích (včetně té punkové, kterou zmiňujeme v úvodním textu), a to samozřejmě s důrazem na anarchistickou perspektivu.
Abychom porozumělx anarchistické geografii, přibližujeme práci jejího asi nejznámějšího protagonisty Simona Springera. Nejprve jeho textem, který odhaluje, proč jsou si anarchismus a geografie tak blízké a jak by se podle anarchistických hledisek mělo ke geografii, té sociální, přistupovat. V recenzi od Johna Clarka představujeme Springerovu knihu Anarchistické kořeny geografie: Směrem k prostorové emancipaci a nakonec jsme přeložilx jeho rozsáhlou esej nazvanou „Proč musí být radikální geografie anarchistická?“. Ta je zároveň skvělou obžalobou rigidního marxistického přístupu. Už kvůli tomu stojí za bedlivé přečtení. Dále v čísle najdete k tématu tři rozhovory. První je s chorvatským anarchistickým urbanistou Jere Kuzmanićem o městském designu, bydlení a autonomii, druhý s projektem Dekoloniálního atlasu a třetí, jako jediný původní, se sociálním geografem Michalem Kohoutem, jenž působí na univerzitě v kalifornském San Bernardinu, mimo jiné o příčinách a důsledcích zvolení Trumpa prezidentem. Jelikož přední anarchističtí myslitelé – Petr Kropotkin a Elisée Reclus – byli zároveň významnými geografy, představíme si z tohoto pohledu i je. Recluse a jeho působení coby anarchisty i geografa velmi živě vykresluje Marie Fleming v asi nejucelenějším textu, jenž o něm v češtině vůbec kdy vyšel. Kropotkina prezentujeme jednak jeho dobovým esejem „Čím by měla být geografie“, jenž značně zasahuje do tématu předchozího čísla Existence – tedy pedagogiky –, a pak článkem Mika Davise o Kropotkinově příspěvku k diskusi o změně klimatu. Dále téma anarchistické geografie rozvíjí úryvek z knihy Uri Gorgona Anarchie tady a teď. Antiautoritářská politika od praxe k teorii věnovaný bioregionalismu, článek A Karimova o autonomii v Pamíru a příspěvek Matthijse Bijla o anarchické oblasti Zomie.
Mimo hlavní téma tvoří jarní číslo Existence teoretické texty Tomáse Ibáñeze o negativitě a pozitivitě v anarchismu a Zosie Brom o anarchismu v mainstreamu, kde se věnuje užívání principu vzájemné pomoci i mimo anarchistické kruhy. Následují nekrology osobností anarchistického hnutí, které nás v poslední době opustily, jako bylx María Eva Izquierdo, Viktar Žarkevič, Licia Pinelli, Roman Švedov, Robert Paul Wolff či Murphy Hoopes. Vedle toho jsme zařadilx článek, v němž se nedávno zesnulý Benjamin Zephaniah svěřuje, co ho vedlo k tomu, že se stal anarchistou. V původním rozhovoru se nám představí nový autonomní prostor AC 254, který naleznete v Praze v Argentinské ulici.
Jako vždy se podíváme na něco z toho, co se dělo v rámci domácího antiautoritářského hnutí, ať už šlo o benefice pro kamarádstvo bojující na Ukrajině, besedy nad knihami, akce za práva kvír osob, podporu autonomních prostorů, anarchistické bookfairy, workshopy komunitního bydlení, demonstraci na podporu Rojavy, různé vzpomínky, akce za klima či proti genocidě v Gaze… Samostatná rubrika pak přibližuje některé z aktivit Anarchistické federace (sportovní, distribuční, osvětové), podzimní sjezd federace, existenční večírek na téma vzdělávání, publikační činnost (nové knihy Válka slov a Anarchismus: Velice stručný úvod) a neopomene ani 30. výročí založení federace. Tradičně následují texty nástěnných novin A3 za předchozích šest měsíců, a to na témata rasismu v politice, asexuality, klimatické krize, kriminalizace chudoby, Trumpova dalšího prezidentství a pokračující putinovské invaze na Ukrajinu. Úplný závěr patří recenzím, a to na knihy Autobiografie chobotnice, Srdce včely má pět komor, Ruský kolonialismus a na zin Hřmot.
Přejeme inspirativní čtení.
64 stran A4, doporučený příspěvek na pokrytí nákladů 90 Kč.
PDF ke stažení ZDE.
Verze pro čtečky e-knih a podobná zařízení: EPUB.
Internetová distribuce: Roleta2