V rámci Anarchistické federace (AF) probíhaly od loňského jara, kdy vyšlo číslo věnované Jaroslavu Haškovi, diskuse ohledně genderové vyváženosti v našich médiích. Pravdou je, že větší část zveřejňovaných textů je od mužů a v samotných textech také často muži hrají ústřední roli. Rozhodli jsme se tedy, že do budoucna se pokusíme na tuto disproporci soustředit a jak to jen půjde, odstraňovat ji. Dále naše řady rozšířili mladí queer lidé a s jejich příchodem se zintenzivnily také debaty o jazyce, který používáme a který významně odráží a reprodukuje zažité genderové stereotypy. I tuto stránku se budeme snažit reflektovat, dále o ní diskutovat a závěry prakticky uplatňovat nebo s nimi alespoň zpočátku experimentovat, než najdeme polohu, která nám bude vyhovovat. Nepředpokládáme prudké změny, přesto bychom chtěli, aby v horizontu mála let byl vidět znatelný posun. Pokud do hloubky přemítáme nad revoluční emancipací společnosti, záhy zjistíme, že možná spíš než v barikádách a plamenných heslech spočívá v jazyce, kterým o světě nejen mluvíme, ale také přemýšlíme a sníme. Patriarchát a různé formy diskriminace (nebo přinejmenším ignorance) často vězí ve zvycích. Pojďme je tedy společně narušovat a vytvářet rovnější a přívětivější prostředí. A to platí i pro naše publikace.

Jedním takovým vykročením je volba hlavního tématu nového čísla anarchistické revue Existence. Věnujeme ho totiž východoevropským anarchistkám. Vedle zdůraznění ženského živlu to má ale ještě jeden důvod. Na rozdíl od některých anarchistů na Západě, kteří ignorují místní kontext a zkušenost a vše značně sebestředně a paternalisticky hodnotí podle vlastních měřítek, pro nás není zas tak těžké nahlédnout, že anarchistické hnutí ve východní Evropě má své specifické potřeby. Ty jsou dány na jedné straně silně represivní povahou režimů v Rusku a Bělorusku a na straně druhé nutností čelit Putinově agresi na Ukrajině. A tak dlouhodobě podporujeme stíhané a vězněné ruské a běloruské anarchisty/ky, zatímco zahájení války v plném rozsahu nás přimělo k logickému kroku – projevit solidaritu s našimi kamarádkami a kamarády, kteří se rozhodili čelit okupaci se zbraní v ruce. Stejně jako s těmi, kteří tak činí nebojovými aktivitami. Je mezi nimi i nemálo žen.

Hlavní téma této Existence se věnuje jak východoevropským anarchistkám v minulosti, tak těm současným. Můžete se seznámit s velmi zajímavými a také velmi pohnutými osudy takových osobností, jako byly Mollie Steimerová, Ida Mettová, Marie Goldsmithová, Marija Grigorjevna Nikiforová, Olga Taratuta, Anastasia Galajevová, Lidia Korotněvová-Zakrževská, Berta Tubismanová, Rebeka Jaroševská, Faňa Baronová, Lea Gotmanová či Olga Frejdlinová-Maximovová. Z těch současných se věnujeme v Rusku a Bělorusku vězněným anarchistkám nebo těm, které se nacházejí přímo na ukrajinské frontě. Vracíme se také k pochodům žen během povstání v Bělorusku v roce 2020 a represím, které ho provázely. Propuštěná ruská akademička Maria Rachmaninová se ve svém příspěvku, který původně napsala pro anketu časopisu Kontradikce, vyjadřuje k problematickému a pokřivenému vztahu některých anarchistů k válce na Ukrajině. Mimo jiné poukazuje na to, jak zranitelný se anarchistický diskurz ukazuje tváří v tvář setrvačnosti mocenských systémů. Tento napůl filozofický příspěvek pak tematicky doplňuje rozhovor v podcastu Dogma, který připravuje anarchistická exulantka z Běloruska. Na příspěvcích z minulosti i přítomnosti tak můžeme na mnoha místech sledovat, jak se napříč dobou propojuje zkušenost represe a politické emigrace.

Dále v časopise najdete rozsáhlejší (i když svým způsobem stručnou) geopolitickou analýzu od Petera Gelderloose a teoretický text Rhiannony Firth o anarchistické praxi vzájemné pomoci během přírodních katastrof. Vrátíme se také třicet let nazpět při vzpomínce na vraždu anarchopunkera Filipa Venclíka. Na příkladu Josefa Hyppolita Havla ukazuje tradičně kousavá Kousavá Deka, že radikální historie by neměla být o ledabylém nakládání s daty a historické povrchnosti. Jak už se stalo smutným zvykem, přinášíme nekrology některých z těch, kteří nás nedávno opustili. Konkrétně to byli Nicolas Trifon, Ronald Creagh, Maurizio Antonioli, Marsy, Alfredo Bonanno, Benjamin Zephaniah, Klee Benally, Jurij Lebeděv a Tommaso Aversa.

Nechybí zprávy o aktivitách místního antiautoritářského hnutí, jako bylo vystoupení proti homofobii, benefiční akce, podpora stávek a sociálních a protiválečných protestů, besedy, knižní festivaly, pietní vzpomínkové akce či naopak oslavy. Podobně se dozvíte o nedávných aktivitách AF, z nichž bychom rádi vypíchli materiální pomoc anarchistkám a anarchistům na Ukrajině. Přečtete si texty nástěnných novin A3 za předchozí půlrok a v rubrice recenzí vás seznámíme s filmem Hranice a knižními tituly Vystřihni – nalep Miloše Hrocha, Demokracie Země od Vandany Shivy, Sbohem kapitalismu od Jérôma Bascheta, Řekli nám, že motor shořel a nikam se neletí (rozhovor s Davidem Čechurou), Kde to jsem? od Bruna Latoura, Feminismus je pro všechny od bell hooks, Worth Fighting For: Bringing the Rojava Revolution Home od Jenni Keasden a Natalie Szarek a Radost z boje za lepší svět od carly bergman a Nicka Montgomeryho.

Přejeme inspirativní čtení.

60 stran A4, doporučený příspěvek na pokrytí nákladů 80 Kč.
PDF ke stažení ZDE.
Verze pro čtečky e-knih a podobná zařízení: EPUB nebo MOBI.
Internetová distribuce: Roleta39