Recenze na knihu vydanou Nakladatelstvím Anarchistické federace.
Anarchistická idea jednoznačně stojí v opozici k nepřirozeným autoritám, jak těm reálným, tak těm imaginárním. Je to také důvod, proč za nepřítele považuje mimo jiné náboženství s jeho ideou všemu nadřazeného boha či od přírody oddělených božstev. Je to i důvod, proč byl tzv. křesťanský anarchismus naprostou většinou anarchistického hnutí (i přes jisté sympatie) odmítán, jelikož lidskou mysl neosvobozoval ze zajetí iracionality, ale naopak ji v ní utvrzoval. Jak se ale stavět ke směrům, které jsou označovány za náboženství, i když ve skutečnosti za nimi žádná idea boha nestojí, jako je kupříkladu buddhismus? Ani zde není odpověď jednoznačná. Na jedné straně nacházíme filozofii a metodu oproštění se od předsudků, na straně druhé institucionalizovaný náboženský systém, který omezuje lidi stejně jako jiná náboženství, a místo toho, aby předsudky a modly bořil, přímo se v nich vyžívá.
Jak z toho ven? Nápomocná by mohla být kniha vydaná letos v květnu u příležitosti sedmého ročníku pražského Anarchistického festivalu knihy a nazvaná Radikální buddhismus. Malá čítanka (nejen) pro anarchisty. V knize obsažené texty vybral, přeložil a poznámkami a doslovem opatřil Max Šcur. Ten je dlouholetým anarchistou a v posledních pár letech také buddhistou. „S překvapením jsem zjistil, že mé anarchistické přesvědčení jen posílilo a že není vůbec v rozporu s buddhismem,“ říká v doslovu. Navíc mu pomohl částečně se oprostit od západní myšlenkové tradice, k níž sice anarchismus náleží, ale i tak se svou různorodostí vymyká ostatním západním názorovým systémům. Max konstatuje, že „buddhistická odpověď na utrpení leží v rovině nikoliv teoretické, nýbrž praktické, a to je první a zásadní věc, která ho s anarchismem sbližuje: i ten je v první řadě životní praxí, až posléze nějakou teorií“. Celý příspěvek
