Poslední říjnový týden nabízí příležitost promluvit o nejvíce přehlížené sexuální orientaci – asexualitě.
Stahujte, tiskněte a šiřte říjnové číslo nástěnných novin A3!
Text A3 na afed.cz.
A3 (říjen 2024) ke stažení ZDE.
A3: Přímou akcí proti rasismu
A3: Čekání na rozbušku
A3: Hrdé léto
A3: Pocta asociálovi
Charlotte Wilson. (Ne)známá anarchistka
Jak si mohlo naše čtenářstvo všimnout, když se věnujeme nějakým významným postavám z historie anarchistického hnutí, jde zpravidla o samé muže. Jasně, patriarchální nastavení společnosti v minulosti i v současnosti se chtě nechtě promítlo i v anarchistickém hnutí. Na jednu stranu se to dá pochopit, na druhou stranu je třeba s tím něco dělat – aktivně ukazovat, že přes všechna společenská úskalí v našem hnutí vždy ženy byly zastoupeny a rozhodně vždy měly a mají co říci. Rozhodli jsme se tedy letos intenzivně věnovat konkrétní anarchistce, a to ženě, kterou u nás takřka nikdo nezná – Charlottě Wilson. Na webu Anarchistické federace, kde jsme se o ní v předchozích letech velmi okrajově zmínili všehovšudy dvakrát, jí letos věnujeme celoroční seriál článků, na nějž u příležitosti 11. ročníku pražského Anarchistického festivalu knihy navazuje publikace Charlotte Wilson. (Ne)známá anarchistka.
Charlotte Mary Wilson se narodila v Anglii 6. května 1854 a zemřela ve Spojených státech 28. dubna 1944. V roce 2024 si tedy připomínáme 170. výročí jejího narození a 80. výročí jejího úmrtí.
Václav Tomek pro anarchistický tisk
Prvního července 2022 nás opustil Václav Tomek. Měli jsme k němu blízko, spojoval nás zájem o anarchismus, záliba ve starých publikacích a ve vydávání nových. Krátce po jeho úmrtí jsme se tedy rozhodli, že mu časem jako takové poděkování in memoriam jednu samostatnou publikaci věnujeme. Navíc jsme si rozuměli lidsky, což vedlo k občasné spolupráci, a to k oboustranné radosti.
Ačkoli Václav Tomek se za anarchistu nikdy neprohlašoval a nebyl součástí anarchistického hnutí, jeho knihy byly mezi zájemci o historii českého anarchismu velmi oblíbené. Navíc během let 2008–2012 vydal ve svém nakladatelství Manibus Propriis několik knih, které přibližují myšlenky významných anarchistických myslitelů 20. století. Výtisky svých knih často věnoval hnutí, v jehož rámci se benefičně prodávaly, přičemž výtěžek putoval třeba na vlastní publikační aktivity hnutí či na pokrytí nákladů spojených s pořádáním prvních ročníků Anarchistického festivalu knihy.
Bezvlastie. Z historie anarchistického hnutí v Bulharsku
Historie anarchistického hnutí v Bulharsku je velmi bohatá, ale u nás téměř neznámá. Sborník Bezvlastie se to snaží napravit. Přibližuje rozmach bulharského anarchistického hnutí a jeho boje, ale i perzekuce, jimž bylo vystaveno – přičemž ta nejničivější probíhala v režii bolševiků.
Publikace vznikla z popudu našeho kamaráda, kterého můžete znát pod označením Anarchočtenář coby provozovatele blogu Černorudý čtenářský deník. Je pravdou, že jeho původní návrh na brožuru v našem nakladatelství chvilku ležel, avšak po realizaci jiných plánů jsme se na něj mohlx s plným nasazením vrhnout. A práce to byla vskutku radostná, jelikož bohatost historie bulharského anarchistického hnutí nám přinášela stále nová a nová poznání a příběhy. Jsme si více něž jisti*é, že kdybychom chtělx téma pojmout opravdu zeširoka a vyčerpávajícím způsobem, pak bychom několik let připravovalx celou sérii knih a nedělalx přitom nic jiného.
A3: Dokud nebude práce svobodná
Existence č. 1/2024: Východoevropské anarchistky
V rámci Anarchistické federace (AF) probíhaly od loňského jara, kdy vyšlo číslo věnované Jaroslavu Haškovi, diskuse ohledně genderové vyváženosti v našich médiích. Pravdou je, že větší část zveřejňovaných textů je od mužů a v samotných textech také často muži hrají ústřední roli. Rozhodli jsme se tedy, že do budoucna se pokusíme na tuto disproporci soustředit a jak to jen půjde, odstraňovat ji. Dále naše řady rozšířili mladí queer lidé a s jejich příchodem se zintenzivnily také debaty o jazyce, který používáme a který významně odráží a reprodukuje zažité genderové stereotypy. I tuto stránku se budeme snažit reflektovat, dále o ní diskutovat a závěry prakticky uplatňovat nebo s nimi alespoň zpočátku experimentovat, než najdeme polohu, která nám bude vyhovovat. Nepředpokládáme prudké změny, přesto bychom chtěli, aby v horizontu mála let byl vidět znatelný posun. Pokud do hloubky přemítáme nad revoluční emancipací společnosti, záhy zjistíme, že možná spíš než v barikádách a plamenných heslech spočívá v jazyce, kterým o světě nejen mluvíme, ale také přemýšlíme a sníme. Patriarchát a různé formy diskriminace (nebo přinejmenším ignorance) často vězí ve zvycích. Pojďme je tedy společně narušovat a vytvářet rovnější a přívětivější prostředí. A to platí i pro naše publikace.
Jedním takovým vykročením je volba hlavního tématu nového čísla anarchistické revue Existence. Věnujeme ho totiž východoevropským anarchistkám. Vedle zdůraznění ženského živlu to má ale ještě jeden důvod. Na rozdíl od některých anarchistů na Západě, kteří ignorují místní kontext a zkušenost a vše značně sebestředně a paternalisticky hodnotí podle vlastních měřítek, pro nás není zas tak těžké nahlédnout, že anarchistické hnutí ve východní Evropě má své specifické potřeby. Ty jsou dány na jedné straně silně represivní povahou režimů v Rusku a Bělorusku a na straně druhé nutností čelit Putinově agresi na Ukrajině. A tak dlouhodobě podporujeme stíhané a vězněné ruské a běloruské anarchisty/ky, zatímco zahájení války v plném rozsahu nás přimělo k logickému kroku – projevit solidaritu s našimi kamarádkami a kamarády, kteří se rozhodili čelit okupaci se zbraní v ruce. Stejně jako s těmi, kteří tak činí nebojovými aktivitami. Je mezi nimi i nemálo žen.