Report z pravidelného Existenčního večírku.

Existenční večírky se zpravidla konají v polovině prvního kvartálního měsíce. Tentokrát proběhl až 1. února a důvod není žádnou záhadou: nové číslo Existence vyšlo o tři týdny později, než je zvykem. Museli jsme tedy hned zkraje středeční sešlosti konstatovat, že po osmi letech anarchistická revue Existence nedostála své pověsti, kterou jí svého času vyčetl redaktor časopisu A-kontra, a to že vychází s byrokratickou přesností.

Večírek byl vůbec netradiční, namísto navařených dobrot roli společné večeře zastával zbytek polévky po vaření Food not Bombs a narychlo připravená (avšak velmi chutná) pomazánka z mrkve a tofu. Při společném jídle jsme se zasmáli chaosu, který doprovázel pozvánku na večírek, když se na letáku nejprve objevil špatný čas a rok, aby se po příslušné nápravě objevilo na facebookovém profilu Anarchistické federace rovnou špatné datum. Vše ale bylo včas napraveno, takže lze předpokládat, že žádná diskusechtivá duše marně nebloudila v jiných časových dimenzích.

Aby toho nebylo málo, ještě krátce po sedmé, kdy již probíhalo úvodní slovo k večírku, nebyl časopis, o němž jsme chtěli společně rokovat, na místě. Ale i anarchistické diskusní dýchánky mají své happy-endy a nová Existence se na stole uprostřed infoshopu Salé objevila a zazářila jak kometa nad Betlémem.

V úvodu bylo představeno téma čísla, tedy „mýtus práce“. Práce jako jeden z určujících vztahů v rámci kapitalismu. Vztah, který je z anarchistického pohledu nutno rozbít tím, že práci námezdní nahradíme volnou aktivitou a prací svobodnou. Nyní jsme nuceni prostituovat: prodávat sami sebe – svou práci, své schopnosti, svá těla a svůj čas, a to vše proto, abychom mohli přežívat, abychom mohli zase sami sebe prodávat. Připomněli jsme pracovní etiku, která je ideologickým nástrojem k zotročení a stojí na mnoha mýtech. A právě těmto mýtům se věnuje hned několik různých textů letošního zimního čísla.

Jak jsme ale předpokládali, následná diskuse se věnovala zejména nové podobě časopisu, který v tomto směru prodělal revoluční změnu po letech nenápadné evoluce. Na tuto přeměnu bylo zaděláno během typografické debaty na posledním Anarchistickém knižním festivalu, který se konal na Klinice, a dále byla zvažována na následujících Existenčních večírcích.

Jak se dalo očekávat, ohlasy jsou zatím dvojího druhu, a to zpravidla dosti vyhrocené. Jedna skupina čtenářů změnu vítá a je jí nadšená, druhá skupina je naopak z nové podoby časopisu velmi rozladěná. Vysvětlili jsme tedy znovu některé důvody, které nás k rozhodnutí vedly: zamezení stagnace; rozhodnutí nekopírovat grafickou úpravu komerčních tiskovin (zejména jejich akcent na doslovnost a polopatičnost); zlepšení čitelnosti textu; vyhnutí se obrazové části, která de facto sloužila jen k vyplnění prázdných míst při sazbě.

A zde je několik připomínek, které k číslu na večírku zazněly: Mezititulky jsou špatně čitelné. Živé záhlaví by si zasloužilo být čitelnější, zřetelnější. Perex je málo odlišen od samotného textu. Některé čtenáře by potěšilo, kdyby byl opět nějakým způsobem graficky rozbit text (vložením nějakých grafických prvků nebo citátů z textu). Fotky dříve plnily jistou dokumentační roli aktivit hnutí, možná by nebylo od věci méně obrázků, avšak mnohem větších a odpovídajících kvalitou, nebo originální ilustrace (kdyby byl někdo, kdo je bude vytvářet) či pomoc obrazového redaktora. A v neposlední řadě by se mohlo zapracovat na lepším přehledu obsahu.

Ale nemluvili jsme jen vážně. O zábavu se postarala diskuse začínající úvahou: „Když si to někdo na koncertě u distra vykalenej prolistuje, tak není nic, co by ho tam zaujalo.“ Uzavřely ji návrhy na vložení obrázkové přílohy nebo rovnou vydání nenáročné „alkoverze“ Existence.