Naše luza, jezuité a diplomaté

Všichni si nyní připomínají stoleté výročí založení Československa. I naše nakladatelství k této události po svém přispělo. Právě jsme vydali brožuru z pera náčelníka „luzy“ Franty Sauera Naše luza, jezuité a diplomaté s podtitulem Historický doklad svržení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.

Na Staroměstském náměstí stával kdysi pověstný mariánský sloup. Homo catholicus dodnes štká nad tím, „když ten sloup strhával anarchista, Haškův kámoš a ožrala Franta Sauer“. Od tohoto činu uplynulo 3. listopadu výročních sto let a je načase přečíst si, jak vše přímo jeho iniciátor shrnul v útlé brožurce. Ta jako by se octila na jezuitském seznamu zakázané literatury – jak byla k nesehnání. Tu ji tedy máte, všem klerikálům včerejška i dneška navzdory.

„Církev katolická je mezinárodní politická organizace, která má svůj centrální výkonný výbor v Římě, v jehož čele jest papež. Tato politická organizace byla kdysi velmi mocná, ovládala dlouho celou Evropu. V době své moci byla velmi krutá vůči těm, kteří měli odvahu postaviti se proti páchaným zlořádům zlotřilého kněžstva, jak nás o tom poučuje historie.
Dnes už chválapánubohu nemají té moci, aby nás jen tak beze všeho zaživa: pálili, smažili, ve vodě topili, jazyky vytrhávali, hlavy stínali a všelijakými pomůckami v mučírnách strašně trápili, jako se to dělo v patnáctém století, když byla tato ,svatá‘ katolická církev u moci, a jak by si to přál i dnes ještě mnohý jezovita. Dnes se drží při životě tím, že s náboženstvím provozují veřejně čilý obchod…
Církev katolická ze všeho umí udělati dobrý obchod! Proto není divu, že ve svém tisku nabádá své ovečky ke sbírkám na znovupostavení sloupu, ač velmi dobře ví, že pomník na potupu českého národa nikdy více postaven býti – nemůže. – To konečně člověk chápe, že konají klerikálové sbírky, to je přece staré jejich řemeslo, do toho se jim nikdo míchati nemůže. Pro pána krále, prosím tě, čtenáři, co mají, chudáci, konečně dělat? Ničemu pořádnému se nevyučili, aby byli jinak lidstvu prospěšnými než vyprávěti lidem pohádky a pumpovat je o peníze! Z něčeho musí přece býti živi, ne?
Náboženství a víra ovšem nemá nic společného s touto obchodní společností! Nábožným člověkem je každý, kdo má v srdci jakýkoli ušlechtilý ideál a víru, že jeho idea, pro kterou nezištně pracuje, musí jednou na světě zvítěziti! Takovým nábožným a věřícím člověkem jsem i já.“

24 stran A6, doporučený příspěvek na pokrytí nákladů 15 Kč