Ti, kdo sledují publikace našeho samizdatového nakladatelství, si jistě všimli, že se v nich poslední dobou nezřídka objevují překlady textů Vadima Damiera, ruského anarchisty a historika. Důvod je prostý, líbí se nám jeho věcný, otevřený a hodnotově blízký přístup k dějinám anarchistického hnutí. V jeho textech jsme se již podívali na různá místa – do Španělska, Bulharska či Východního Německa, přiblížili si dějiny anarchosyndikalismu nebo sociální protestní hnutí v 21. století. Tentokrát se jeho prostřednictvím vydáme do Palestiny, na jejímž území v minulém století vznikl Stát Izrael.
A je to právě téma okupace Palestiny, kterému se také poměrně často věnujeme na stránkách anarchistické revue Existence již od jejího znovuobnovení. Je zcela evidentní, že jako anarchisté se stavíme proti okupaci a na stranu utiskovaných. V očích okupační moci a jejích zastánců nás to řadí do kategorie, kterou pro kritiky okupace a izraelské formy apartheidu vymysleli, mezi tzv. nové antisemity. Jenže nic nemůže být vzdálenější skutečnosti. Když vás lidé obhajující rasistickou politiku, segregaci a etnické čistky obviňují z rasismu, ocitáte se rázem ve světě orwellovského newspeaku, kde válka je mír a svoboda je otroctví. Těžko pak vysvětlit, že odmítáme popírače holocaustu a zasazujeme se za uznání jeho dalších podob, jako třeba té, kdy v koncentračních táborech v režii českých dozorců umírali Romové a Romky. Těžko pak vysvětlit, že jako jedni z mála blokujeme pochody ultrapravičáků pražským židovským městem. Těžko pak vysvětlit, že naši kamarádi a kamarádky jsou i mezi Židy. A těžko pak vysvětlit náš zájem o historii anarchistického hnutí, která zahrnuje i židovské anarchisty a anarchistky. Jsou nám totiž vlastní stejně jako ostatní, protože je to právě anarchismus, který odmítá rozdělovat lidi podle jejich barvy kůže a etnicity. A je to právě anarchismus, který spojuje neprivilegované bez ohledu na tyto kategorie v boji za svobodnou a samosprávnou společnost bez útlaku a vykořisťování. Celý příspěvek →