V rámci Anarchistické federace (AF) probíhaly od loňského jara, kdy vyšlo číslo věnované Jaroslavu Haškovi, diskuse ohledně genderové vyváženosti v našich médiích. Pravdou je, že větší část zveřejňovaných textů je od mužů a v samotných textech také často muži hrají ústřední roli. Rozhodli jsme se tedy, že do budoucna se pokusíme na tuto disproporci soustředit a jak to jen půjde, odstraňovat ji. Dále naše řady rozšířili mladí queer lidé a s jejich příchodem se zintenzivnily také debaty o jazyce, který používáme a který významně odráží a reprodukuje zažité genderové stereotypy. I tuto stránku se budeme snažit reflektovat, dále o ní diskutovat a závěry prakticky uplatňovat nebo s nimi alespoň zpočátku experimentovat, než najdeme polohu, která nám bude vyhovovat. Nepředpokládáme prudké změny, přesto bychom chtěli, aby v horizontu mála let byl vidět znatelný posun. Pokud do hloubky přemítáme nad revoluční emancipací společnosti, záhy zjistíme, že možná spíš než v barikádách a plamenných heslech spočívá v jazyce, kterým o světě nejen mluvíme, ale také přemýšlíme a sníme. Patriarchát a různé formy diskriminace (nebo přinejmenším ignorance) často vězí ve zvycích. Pojďme je tedy společně narušovat a vytvářet rovnější a přívětivější prostředí. A to platí i pro naše publikace.
Jedním takovým vykročením je volba hlavního tématu nového čísla anarchistické revue Existence. Věnujeme ho totiž východoevropským anarchistkám. Vedle zdůraznění ženského živlu to má ale ještě jeden důvod. Na rozdíl od některých anarchistů na Západě, kteří ignorují místní kontext a zkušenost a vše značně sebestředně a paternalisticky hodnotí podle vlastních měřítek, pro nás není zas tak těžké nahlédnout, že anarchistické hnutí ve východní Evropě má své specifické potřeby. Ty jsou dány na jedné straně silně represivní povahou režimů v Rusku a Bělorusku a na straně druhé nutností čelit Putinově agresi na Ukrajině. A tak dlouhodobě podporujeme stíhané a vězněné ruské a běloruské anarchisty/ky, zatímco zahájení války v plném rozsahu nás přimělo k logickému kroku – projevit solidaritu s našimi kamarádkami a kamarády, kteří se rozhodili čelit okupaci se zbraní v ruce. Stejně jako s těmi, kteří tak činí nebojovými aktivitami. Je mezi nimi i nemálo žen.
