Je před námi První máj – Svátek práce. Jaký je jeho anarchistický obsah?
Stahujte, tiskněte a šiřte dubnové číslo nástěnných novin A3!
Text A3 na afed.cz.
A3 (duben 2024) ke stažení ZDE.
Archiv autora: afed
Existence č. 1/2024: Východoevropské anarchistky
V rámci Anarchistické federace (AF) probíhaly od loňského jara, kdy vyšlo číslo věnované Jaroslavu Haškovi, diskuse ohledně genderové vyváženosti v našich médiích. Pravdou je, že větší část zveřejňovaných textů je od mužů a v samotných textech také často muži hrají ústřední roli. Rozhodli jsme se tedy, že do budoucna se pokusíme na tuto disproporci soustředit a jak to jen půjde, odstraňovat ji. Dále naše řady rozšířili mladí queer lidé a s jejich příchodem se zintenzivnily také debaty o jazyce, který používáme a který významně odráží a reprodukuje zažité genderové stereotypy. I tuto stránku se budeme snažit reflektovat, dále o ní diskutovat a závěry prakticky uplatňovat nebo s nimi alespoň zpočátku experimentovat, než najdeme polohu, která nám bude vyhovovat. Nepředpokládáme prudké změny, přesto bychom chtěli, aby v horizontu mála let byl vidět znatelný posun. Pokud do hloubky přemítáme nad revoluční emancipací společnosti, záhy zjistíme, že možná spíš než v barikádách a plamenných heslech spočívá v jazyce, kterým o světě nejen mluvíme, ale také přemýšlíme a sníme. Patriarchát a různé formy diskriminace (nebo přinejmenším ignorance) často vězí ve zvycích. Pojďme je tedy společně narušovat a vytvářet rovnější a přívětivější prostředí. A to platí i pro naše publikace.
Jedním takovým vykročením je volba hlavního tématu nového čísla anarchistické revue Existence. Věnujeme ho totiž východoevropským anarchistkám. Vedle zdůraznění ženského živlu to má ale ještě jeden důvod. Na rozdíl od některých anarchistů na Západě, kteří ignorují místní kontext a zkušenost a vše značně sebestředně a paternalisticky hodnotí podle vlastních měřítek, pro nás není zas tak těžké nahlédnout, že anarchistické hnutí ve východní Evropě má své specifické potřeby. Ty jsou dány na jedné straně silně represivní povahou režimů v Rusku a Bělorusku a na straně druhé nutností čelit Putinově agresi na Ukrajině. A tak dlouhodobě podporujeme stíhané a vězněné ruské a běloruské anarchisty/ky, zatímco zahájení války v plném rozsahu nás přimělo k logickému kroku – projevit solidaritu s našimi kamarádkami a kamarády, kteří se rozhodili čelit okupaci se zbraní v ruce. Stejně jako s těmi, kteří tak činí nebojovými aktivitami. Je mezi nimi i nemálo žen.
A3: Světlo proti tmě
A3: Dva roky imperiální invaze
A3: Nebezpečné známosti
A3: Někdy je lepší mlčet
A3: Na co je nám vláda?
A3: Civilisté v ohni nenávisti
Existence č. 2/2023: Jídlo
Podzimní číslo anarchistické revue Existence jsme se rozhodli věnovat na první pohled všednímu tématu – jídlu. A hned na začátek musíme přiznat, že jsme si to náramně užili. Popravdě jsme se tedy věnovali více vaření a (pokud možno společnému) stolování a někteří z nás také příjemné starosti o zahrady a zahrádky, které ze sebe i přes letní vlnu veder vydaly k naší radosti spoustu dobrot.
Když se na téma jídla podíváme blíž, zjistíme, že oplývá neskutečně velkou škálou rozměrů. Je až s podivem, že není v anarchistické teorii více reflektováno. Pokud je nám známo, těšilo se svého času pozornosti v publikacích zeleného anarchismu a jeho politický rozměr se stal hlavním tématem jednoho z čísel zinu Choroba mysli v roce 2004. I Existence se ho dotkla v číslech věnovaných lokalizaci a etické spotřebě.
Faktem je, že trochu přezíravě bereme jídlo jako samozřejmost, ale pro mnoho lidí ve světě, a to i v tom západním, takovou samozřejmostí zdaleka není. Jídlo tedy v rámci hlavního tématu tohoto čísla Existence nahlížíme z mnoha různých stran. Jídlo je nutnost, základní lidská potřeba, na niž by měl mít každý nepodmíněné právo. Jenže v rámci kapitalismu se jídlo stalo nástrojem vydírání, který určuje poměry na trhu práce a z pracujících dělá jeho rukojmí. Díváme se, jak se stát snaží potlačovat aktivity, které poukazují na obrovské částky vydávané na zbrojení, zatímco lidem se nedostává to základní. Jídlo je médiem solidarity, která se velmi liší od charity zachovávající status quo. Jídlo se ukázalo být zbraní v rukou pracujících i důležitým aspektem v boji za právo na město. Jídlo je v centru svépomocných aktivit a často se stává pojítkem důležitých samosprávných vztahů. Jídlo může ukázat cestu k místu, kde žijeme, jakkoli se ho agrární průmysl snaží komodifikovat za účelem vlastních zisků. Jídlo je jednou z cest zmírnění klimatické krize a boje za biodiverzitu. Jídlo ovlivňuje naše i veřejné zdraví a můžeme skrze něj projevit svůj soucit s ostatními živými tvory, přírodou i lidmi. Jídlo je tmelem komunit a točí se kolem něj i infrastruktura samotného anarchistického hnutí. Celý příspěvek