
První číslo Existence v tomto roce jsme věnovali stému výročí úmrtí anarchistického myslitele Petra Kropotkina a i to druhé je historického rázu – tentokrát jsme se zaměřili na Pařížskou komunu, od jejíhož ustavení uplynulo letos 18. března přesně 150 let. Je pravdou, že této významné a inspirativní události, která je považována za první socialistickou revoluci, jsme se až na pár článků do hloubky nikdy nevěnovali. Naskytla se tedy skvělá příležitost to napravit.
Po úvodním textu k tématu, v němž se mimo jiné zaměřujeme na paralely tehdejšího dění se situací bouřlivého roku 2011, přichází delší shrnutí od našeho oblíbeného anarchistického historika Vadima Damiera. Ten představuje Pařížskou komunu, ale i další pokusy o vyhlášení komuny v jiných městech, v historických souvislostech, stejně jako její vnitřní dynamiku s řadou aspirací a zároveň chyb, k nimž došlo v souvislosti s přílišným spoléháním na zastupitelskou vládu. Tyto chyby mimo jiné rozebírá také Petr Kropotkin v textu, jenž je složen ze tří článků, které napsal u příležitosti 9., 10. a 11. výročí ustavení Komuny. Pro lepší představu o překotném dění oněch slavných dvaasedmdesáti dní, ale i o tom, co jim předcházelo a co následovalo, přinášíme stručnou chronologii toho nejpodstatnějšího. Ideové stránce Komuny se pak věnuje recenze na knihu Kristiny Rossové Komunální přepych. Autorka rozebírá ideový kvas před vyhlášením Komuny a myšlenkový rozvoj po jejím zmasakrování, a to především s ohledem na práce Williama Morrise, Élisée Recluse a Petra Kropotkina. Jako dobové dokumenty přinášíme vzpomínku na anarchistku Louise Michel v okamžiku, kdy stanula před soudem, a Provolání k francouzskému lidu, v němž Komuna představuje svůj federativní program. Krátce se také zastavíme u ohlasu, který měla Komuna v Čechách, a u skutečnosti, že dodnes je mnohým zpátečníkům osinou v zadku. Celý příspěvek →