
Není těžké se dovtípit, co mají společného Hamás s ultranacionalistickou izraelskou vládou.
Stahujte, tiskněte a šiřte říjnové číslo nástěnných novin A3!
Text A3 na afed.cz.
A3 (říjen 2023) ke stažení ZDE.
Podzimní číslo anarchistické revue Existence jsme se rozhodli věnovat na první pohled všednímu tématu – jídlu. A hned na začátek musíme přiznat, že jsme si to náramně užili. Popravdě jsme se tedy věnovali více vaření a (pokud možno společnému) stolování a někteří z nás také příjemné starosti o zahrady a zahrádky, které ze sebe i přes letní vlnu veder vydaly k naší radosti spoustu dobrot.
Když se na téma jídla podíváme blíž, zjistíme, že oplývá neskutečně velkou škálou rozměrů. Je až s podivem, že není v anarchistické teorii více reflektováno. Pokud je nám známo, těšilo se svého času pozornosti v publikacích zeleného anarchismu a jeho politický rozměr se stal hlavním tématem jednoho z čísel zinu Choroba mysli v roce 2004. I Existence se ho dotkla v číslech věnovaných lokalizaci a etické spotřebě.
Faktem je, že trochu přezíravě bereme jídlo jako samozřejmost, ale pro mnoho lidí ve světě, a to i v tom západním, takovou samozřejmostí zdaleka není. Jídlo tedy v rámci hlavního tématu tohoto čísla Existence nahlížíme z mnoha různých stran. Jídlo je nutnost, základní lidská potřeba, na niž by měl mít každý nepodmíněné právo. Jenže v rámci kapitalismu se jídlo stalo nástrojem vydírání, který určuje poměry na trhu práce a z pracujících dělá jeho rukojmí. Díváme se, jak se stát snaží potlačovat aktivity, které poukazují na obrovské částky vydávané na zbrojení, zatímco lidem se nedostává to základní. Jídlo je médiem solidarity, která se velmi liší od charity zachovávající status quo. Jídlo se ukázalo být zbraní v rukou pracujících i důležitým aspektem v boji za právo na město. Jídlo je v centru svépomocných aktivit a často se stává pojítkem důležitých samosprávných vztahů. Jídlo může ukázat cestu k místu, kde žijeme, jakkoli se ho agrární průmysl snaží komodifikovat za účelem vlastních zisků. Jídlo je jednou z cest zmírnění klimatické krize a boje za biodiverzitu. Jídlo ovlivňuje naše i veřejné zdraví a můžeme skrze něj projevit svůj soucit s ostatními živými tvory, přírodou i lidmi. Jídlo je tmelem komunit a točí se kolem něj i infrastruktura samotného anarchistického hnutí. Celý příspěvek
Tuto knihu vydáváme jako poctu Jaroslavu Haškovi, jehož sté výročí úmrtí si letos připomínáme.
Jaroslav Hašek (1883–1923) je asi nejznámější český spisovatel ve světě. Je otázka, jak moc známý je fakt, že byl zároveň anarchistou. Někdy se tato skutečnost přechází tím, že šlo jen o nedlouhou epizodu jeho života, ale my tento názor nesdílíme. Při studiu Haškova života a díla se totiž neustále přesvědčujeme o jeho hluboce antiautoritářském postoji. Ten se projevuje především zesměšňováním institucí, jako je církev a víra, stát a jeho armáda, úřady a cenzoři, politické strany a jejich sliby, a to včetně těch dělnických. To vše trochu víc dopodrobna rozebíráme v letošním jarním čísle (1/2023) anarchistické revue Existence. Na jejích stránkách si všímáme mnohovrstevnatosti Haška jako člověka, jeho aktivního působení v českém anarchistickém hnutí, které je rámováno léty 1903 až 1907, jeho pozdějších projevů, které byly anarchismem přinejmenším ovlivněny, i možností, jak ho vnímat coby autora inspirativního pro současnost.
Dalším naším krokem, který má zviditelnit Haška jako svérázného anarchistu, je tedy tento soubor povídek, humoresek, básní a fejetonů, které vydal v anarchistických novinách Omladina, Nová Omladina, Komuna a Chuďas, v nichž působil coby jejich placený redaktor. Jsou tu také dvě povídky, které vyšly v anarchistickém časopise Matice Svobody, přičemž o druhé si myslíme, že byla přetištěna bez autorova vědomí. Celý příspěvek
Toto číslo anarchistické revue Existence jsme se (podobně jako již dvakrát v minulosti) rozhodli věnovat nějaké – pro nás významné – osobnosti. Tentokrát Jaroslavu Haškovi. V lednu jsme si totiž připomněli sté výročí jeho úmrtí. Hašek je bezesporu nejznámější český spisovatel na světě, vždyť jeho román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války byl přeložen do 60 jazyků, což je více než úctyhodné číslo. Navíc Švejk inspiroval i mnoho známých zahraničních spisovatelů. Méně známým (nebo obcházeným) je však fakt, že Hašek byl anarchista. V letech 1904–07 pracoval jako redaktor anarchistických časopisů Omladina, Nová Omladina, Komuna a Chuďas. Dokonce byl krátce vězněn kvůli konfliktu s policií během prvomájové demonstrace v roce 1907.
Na stránkách Existence se zabýváme Haškovým poměrně krátkým, avšak velmi bohatým životem – jeho ještě dětským poznáním politické přímé akce; básnickými pokusy; cestováním bez prostředků; redaktorskou činností a psaním stovek humorných povídek; úmyslnými mystifikacemi; krátkým manželským soužitím; nevyjasněnou sexualitou; opilstvím; nezdařeným pokusem o podnikání i o sebevraždu; kandidaturou za parodickou politickou stranu; rolí baviče a spoluautora divadelních skečů; působením v rakouské armádě, v československých legiích a v Rudé armádě; několikanásobným stíháním za velezradu; návratem do Čech; bigamií; a jeho prací na „Švejkovi“. Více do hloubky pak rozebíráme Haškovo zapojení do českého anarchistického hnutí, rozchod s ním a anarchistický vliv na jeho další počínání. Z uvedeného pak jednoznačně vyplývá skutečnost, že Hašek byl celoživotním antiautoritářem, který neustále zesměšňoval církev a víru, stát s jeho armádou, byrokracií a cenzurou, politické strany (včetně těch dělnických) a hodnoty buržoazní společnosti a „spořádaného člověka“. K hlavnímu tématu se vážou i další texty. Jeden z nich – z pera samotného Haška a s přidaným komentářem – popisuje příhody s tajným policejním agentem-provokatérem Maškem. Další je recenzí na sbírku Haškových básní s poněkud nepatřičným názvem „Opilec s buclatýma rukama“. Celý příspěvek